Statečný boj

Marek Řezanka

Dnes již nikdo neobstojí,

kdo dost vůle nemá k boji,

kdo by zuby jektal snad,

že bez tepla bude chlad.

Na talíři dva tři cvrčky,

bez lampy a bez zástrčky,

ve svetru, jenž kryje pléd,

zedník je – i doktor věd.

Co na tom, že nezatopí?

Uhlíkové maže stopy.

Někdy méně – někdy víc,

zvláště u střel z Vrbětic.

Občan dbalý, zodpovědný,

rád je, když se balí bedny

s municí – pro lepší svět,

v němž je hlavní zabíjet.

Řádný občan v klidu tvrdí,

že pro válku rád i smrdí

jako fretka, tchoř či plch:

Vzdá se vody – vany, sprch.

Řádný občan práce vzdá se,

kvituje, že skončí v base

„ruský troll“ a „dezolát“.

Mám teď plakat – či se smát?

Všichni na tom budou stejně:

Stejnou nohou v stejném lejně.

Zmrzlé ač, nás může hřát,

že nám vládne skvělý řád.

S omrzlinou kdekdo dumá,

která že to byla guma,

pro niž všechno, buď jak buď,

na prach mění se – a suť…

Namluveno:

Ekonomovi Mojmírovi Hamplovi z Národní ekonomické rady vlády (NERV) připadá, že čeští důchodci nejsou ještě dostatečně zbídačeni: „Jejich pokles reálného příjmu je daleko nižší než u všech ostatních v ekonomice. V nějaké podobě se šetření musí dotýkat každého.“

Neznám odpornější chování, než útlak těch nejslabších a nejzranitelnějších. Pokud by zde byla vláda, která by po sobě nezanechala astronomické výdaje vyhozené ven z okna, které nejsou navíc podloženy adekvátními příjmy, ale hospodařila by v zájmu svých občanů, nemuseli by mnozí lidé řešit neřešitelné: Jak uhradit nehorázně vysoké platby z platu nestydatě nízkého.

 Dávno neplatí mantra, že kdo chce pracovat, uživí se. Čím dál více poctivých pracujících se stává žebráky, kteří se cítí poníženě a frustrovaně. Spadají sem často například ženy samoživitelky.

 Společnost, která neumí chránit své handicapované a nemocné – a která pohrdá lidmi, kteří celý svůj život pracovali – a nyní si mají užívat důstojné stáří, je společností zvrácenou. Není možné, abychom se v mnoha ohledech vraceli do devatenáctého století. Aby celá řada dětí vyrůstala v nedostatku těch nejzákladnějších hodnot – a hladověla.

 Kdo mluví o demokracii – a současně staví mezi občany zdi z peněz, je jen sprostým totalitářem. Odmítněme nadstandardy ve zdravotnictví. Nejsou totiž lidé, kteří si zaslouží lepší péči – všichni si zasloužíme tu nejlepší. Platíme na ni. To už bychom mohli zlegalizovat nerovnost před soudem, již v případě celé řady kauz pociťujeme – a vůbec obnovu nejméně trojího lidu.

 Naším zájmem není podpora krveprolití na Ukrajině. Naším zájmem je, abychom Ukrajinu nenásledovali. Abychom nebyli další korupcí prolezlý stát, který své nejslabší obětuje. Nenechme si namluvit, že nošením svetru, tolerancí drakonických cen za energie či zničením si zbytků sociálního smíru, někoho nebo něco zachraňujeme. Je načase, abychom především zachránili sebe samé. Sebezáchovný pud by nám měl velet, že s Fialovou vládou to opravdu, ale opravdu nepůjde.